Mel jsem telefonni cislo na meho kamose, ktery bydlel v Nemecku a rozhodl jsem se mu zavolat. Byl to takzvany „Plan B“, kdyby „Plan A“ nejakym zpusobem selhal.
Kdyz jsem konecne sehnal postu, tak jsem mu zavolal a rekl jsem mu, co se stalo. Myslel si ze si delam prdel, ale po nekolika minutach meho vypraveni me rekl: Zustan kde jsi, sezen si na par dni nejake ubytovani a pak me zavolej, ja pro tebe do Koperu prijedu autem.
Kdyz jsem zavesil, tak jsem se na poste zeptal, kde by se dalo sehnat nejake levne ubytovani. Moc penez jsem nemel. Rekli me o ubytovani v jedne mistni farme a dali me adresu. Take me poradili, at jim nabidnu praci vymenou za ubytovani a jidlo, cimz bych usetril. Ukazali me cestu jak se dostanu k autobusu, ktery tam jede. Nasedl jsem na autobus a zeptal jsem se ridice, jak se dostanu na adresu, kterou jsem dostal na poste. Autobus ujel nekolik kilometru a najednou me uplne me zamrazilo v zadech. Videl jsem cestu, kterou jsem sam sel pred tydnem, nez me chytili na hranicich.
Autobus zastavil na zastavce a ridic me pokynul, at vystoupim. Nohy se me skoro podlomili, kdyz jsem po nekolika krocich videl mezi stromy kamenolom, ktery jsem si tez pamatoval. Po asi 300 m jsem videl napis farmy z adresy.
Prisel jsem na jakysi dvur obklopeny kupamy cerstve nasekaneho drivi.
Z jednoho domku vysla starsi pani a ja se ji snazil „rukama nohama“ zeptat na to ubytovani. Najednou ona rika: Ty jsi Cech, ze jo? To byla uleva, rekla to pravou cestinou. Rikala me, ze se tam pred 29 lety vdala ale jeji muz pred 3 roky zemrel. Moc se ji tam ale libilo, tak uz tam zustala. Hned jsme zacali „klabosit“ a ja ji rekl presne co se me stalo.
Rekla me, neboj neco na spani pro tebe sezenu. Rekl jsem ji ze jestli chce, ze zitra to posekane drivy co bylo na dvore poskladam. Na to rekla, plati, pak me prinesla perinu a otevrela dvere do jednoho z pokoju.
Tu noc jsem spal jako „spalek“ (taky se me v noci zdalo o sekani dreva, ha, ha).
Rano jsem se probudil a citil jsem vuni posekaneho drivi. Kdyz jsem prisel do kuchyne, na stole stala cerstva kava a nejake vdolky.
Rikal jsem si, konecne poradne jidlo. Po snidani prisla Marta (pani domu) a rekla me ze jede do mesta a vrati se po poledni. Ja jsem se pak dal do skladani toho dreva. K poledni zacalo byt hrozny vedro a tak jsem se rozhodl, ze si trochu odpocinu. Vypil jsem skoro plny dzban vody z pumpy na zaparazi a pak jsem se sel projit za humny. Jak tak jdu, tak jsem opet prisel k tomu kamenolomu. Najednou me vnikla myslenka, ze kdyz uz jsem tam jednou byl, ze by to uz ted nemelo byt tak slozity se pres ty hranice dostat. Hned jsem to ale „zapudil“, protoze jsem vedel, ze kdyby me po druhe chytli, tak uz me v „zelezech“ poslou zpet do Ceskoslovenska.
Vratil jsem se zpatky na dvur a zacal zase skladat drivi. Pak se vratila ze mesta Marta a ja ji poprosil, jestli od ni nemohu kratce zavolat memu kamosovi do Nemecka. Rekla me ze jo, ale musel jsem ji slibit, ze az muj kamos prijede, ze se u nich na par dni zdrzi. O to jsem zadny strach nemel. Take prisla rec na to, co chci podniknout. Rekl jsem ji, ze pres hranice do Italie uz to zkouset nechci, ale ze se me muj kamos bude snazit tajne prevest do Rakouska a posleze do Nemecka. To pry by melo byt o malicko „jednodussi“.
Muj kamos zil jiz v Nemecku 16 let a uz mel Nemecke obcanstvi, tim padem take nemecky pas. Nez utekl do Nemecka, tak to byl muj soused(pres plot). Znali jsme se docela dobre, protoze jsem kdysi chodil s jeho segrou. Mel jeste jednu segru a ta se pak vdala do Nemecka a muj kamos ji jel navstivit a uz tam zustal. V Cechach byl vyucen automechanikem a do dneska dela v podzemi v solnych dolech, kde opravuje tezebni mechanicke vozy.
Za 3 dny konecne prijel muj kamos. Marta pozvala nejake sousedy z okolnich vinic a udelala malou oslavu. Vina bylo, co hrdlo raci a dokonce se grilovalo male sele. Do dneska na tuto akci vzpominam. Ani se me odtamtud nechtelo odjizdet. Bylo to tam velice pratelske.
Dva dny jsme tam jeste pobyli a pak jsme se dali na cestu smerem k Rakouskym hranicim. Muj kamos me rekl, ze pojedeme smerem na Podkoren na prechod Ratece, protoze je to od tamtud blize na prechod do Nemecka. Je tam pry „poklidneji“.
Rekl me, az prijedeme na hranice, a bude tam celnik, budu s nim mluvit nemecky a ty drz hubu. Hned by zjistil ze neco neni v poradku. Kdyz jsem sem jel, tak v ty budce ani nikdo nebyl. Prijel jsem k hranicim a otevrel jsem si zavoru sam.
Kdyz jsme se blizili k hranicim zacalo prset jak z konve. Muj kamos me rikal, ze je to dobre znameni. Celnici tam zrejme nebudou a mozna ze se do Rakouska dostaneme bez problemu. Mel uplnou pravdu, kdyz uz jsme videli ceduli ze se blizime k hranici, z budky vylezl celnik(byl cely mokry) a rekl nam, ze se mu nechce jit v tom desti k zavore a zeptal se myho kamose, jestli nam nevadi, ze si otevreme zavoru sami. To se nam obema ulevilo. Prejeli jsme do Rakouska bez nervu.
Pak jsme se vydali smerem k Nemeckym hranicim. Tam jak me kamos rekl, by to melo byt bez problemu.