No jak jsem psal, nejhorsi bylo za nami. Muj kamos me rikal, ze do Nemecka bychom se meli dostat snadneji. Byli jsme oba dost psychicky „zniceny“, proto jsme se rozhodli nekde stavit na kafe a neco malo pojist. Pak hned jsme chteli jet dale na severo-zapad k Nemeckym hranicim. Kdyz jsme prijeli na nemecke hranice, bylo uz k veceru. Celnik si prohledl kamosuv pas, nahledl do auta, pak rekl nashledanou a behem 10 minut jsme byli v Nemecku.Bylo to snadnejsi, nez jsem si predstavoval. Kamos me rikal, ze takle jezdej Nemci do Rakouska a zpet treba jen na obed.
Muj kamos bydlel az u Stuttgartu, cili se rozhodl, ze prespime v nejakem hotelu, dame si veceri, nejake to pivo a brzo rano vyrazime „domu“.
Druhy den rano jsme se citili o hodne lepsi a hned po snidani jsme vyrazili. V aute jsme planovali, jak to udelame, abych mohl v Nemecku zustat. Muj kamos me rekl, ze nejlepsi bude, kdyz pojedeme do Frankfurtu nad Mohanem, on ze me tam vysadi pred lagrem. Budu tam muset pozadat o politicky asyl. Rekni jim, rikal, ze jsi prijel se zajezdem a odesel jsi z autobusu, protoze se uz do Ceskoslovenska nechces vratit. Nerikej jim nic o tom, ze mas pribuzny v Kanade, to by te v lagru nechteli ubytovat.
Kdyz jsme konecne prijeli do Frankfurtu bylo jiz pozde vecer. Nastesti on mesto docela dobre znal, protoze tam bydlela jeho segra(co se tam vdala). Kdyz jsme nasli lagr, sel se mnou az dovnitr a zeptal se jak se dostaneme do kancelare „asylovky“. Pak jsme se rozloucili, rikal ze mu mam druhy den zavolat, jak jsem v lagru poridil.
Pak odjel k jeho segre, kde chtel prespat, nez pojede rano zpet domu.
Byl jsem docela nervosni. Nemecky jsem znal jen par slov, tak jsem se obaval, ze me nebudou rozumet.
Otevrel jsem dvere do kancelare, tam sedel za stolem nejaky chlapek a rikal, co si preju. „Vykoktal“ jsem, ze jsem Cech a zadam o politicky asyl. Nic nerekl, zvedl telefon a nekam volal. Asi po 3 minutach prisel nejaky jiny clovek, pozadal me o pas a lamanou cestinou se me zacal vyptavat na otazky o kterych me rikal muj kamos.
Rikal, ze dneska uz v lagru nikdo z uredniku neni, tak at jdu do jidelny na veceri(dal me nejaky kupony). Pak at jdu do jine budovy za rohem, kde me ubytujou. Rano at prijdu zpet do stejny kancelare, kde se mnou sepisou protokol.
Byl jsem docela hladovy a psychicky unaveny. Kdyz jsem prisel do jidelny, tak tam sedelo jen par lidi. Vsichni byli snede pleti, pak jsem zjistil, ze byli z Alzirska.
Snedl jsem veceri(mimochodem byla dobra) a pak jsem sel do te druhe budovy, kam me poslali v kancelari.
Jak tak jdu po chodbe, tak najednou slysim, jak se nekdo za rohem chechta. Kdyz jsem prisel na roh chodby, tak jsem tam videl stat 3 kluky a jednu holku. Vsichni byli mladi(vekem tak okolo 20 let). Prochazel jsem okolo nich a oni na me doslova „civeli“. Rikal jsem si, proc asi cumi a pokracoval v chuzi. Kdyz uz jsem byl skoro na konci chodby, tak jsem najednou za sebou slysel jak nekdo cestinou rika. To by me zajimalo,co je to za chlapka? No nebyl jsem stary(bylo me jen 34), ale pro ne jsem byl zrejme postarsi(ha, ha).
Otocil jsem se a rikam. Je, vy jste Cesi? Oni na to, jo jsme, kdo jsi? Rikal jsem jim, ze jsem asi pred 2 hodinama prijel do lagru s mym kamosem. Pak jsem se jich ptal, proc na me tak „cuceli“. Odvetili, ze jsou v lagru uz 2 tyden a zatim tam moc belochu nevideli. Jak rikali v lagru zilo 800 Turku, Alziranu, Libanoncu atd…
Zilo tam pry jen asi 25 Jugoslavcu, asi 15 Polaku a 4 Cesi. Jak jsem zjistil, oni prijeli spolecne na zajezd s Cedokem a kdyz se vraceli zpet do Ceskoslovenska, tak posledni den prespali ve Frankfurtu. Rano pry sli normalne na snidani a po snidani se „zdejchli“ a taxikem odjeli do lagru.
Zajimavy bylo, ze jeden kluku s jeho holkou byli z Liberce(ja jsem zil az do mych 34 let v Jablonci, ktery je jen asi 13 km vzdaleny). Samozrejme ze jsme je neznal, Liberec uz v ty dobe mel 80 tisic lidi.
Dalsi kluk byl z Prahy a ten posledni z Moravy.
Ptal jsem se jich, kde se mam prihlasit, abych si mohl vyzvednout naky deky na spani. Rikali, ze pujdou se mnou. Po ceste jsme kecali o vsem moznym. Rekl jsem jim muj pribeh z Jugoslavie. Nemohli uverit, ze jsem neco takoveho zvladnul. Pak jsme prisli do nejake jine kancelare. Jeden z kluku umel docela dobre nemecky, tak jsem se ho snazil „drzet“. Dostal jsem nejake povleceni na postele a klice od pokoje.
Pak jsem se s novymi prateli rozloucil a rekl jsem jim, uvidime se na snidani. Byl jsem dost unaven a kdyz jsem konecne vlezl do postele, tak jsem hned usnul.
Druhy den rano jsem sel na snidani a v jidelne jsem opet potkal ty 3 kluci a tu holku. Po snidani sli se mnou do kancelare na sepsani toho protokolu o zadosti na politicky asyl. Pomohli me vyplnit dodazniky v nemcine a plno jinych papiru. Pak me take odebrali otisky prstu, to kdybych snad byl nejaky kriminalnik. S toho jsem strach nemel. To samy jsem zazil jiz v Jugoslavii.
Kdyz bylo vse hotove, dostal jsem zvlastni kartu(neco jako prechodne bydliste). S tou kartou jsem mohl opustit lagr a zase se tam vratit. Jak ale rikali, nesmel jsem opustit mesto.
Pak jsme sli vsichni na obed a po obede jsme se rozhodli, ze vyrazime do mesta. Nikdo z nas moc penez nemel a tak jsme jen zasli do kramu a koupili si naky piti. Prodavali tam Spanelske vino, myslim ze se to jmenovalo „Sangria“. Byla to velka lahev(1 a pul litru) a stala jenom asi 3 marky. Pak jsme take koupili nejake zvejkacky a naky susenky.
Kdyz jsme prisli k pokladne, tak prodavacka rikala. Vy jste tu novej, ze jo? V tom krame znali skoro vsechny Cechy, Polaky a Jugoslavce z lagru. Vsichni totiz kupovali to samy(ha, ha).
Pak jsme se vratili do lagru a sli jsme na pokoj toho mladyho paru z Liberce. Otevreli jsme vino a popijeli. Bylo to docela dobre, bylo nasladle, pripominalo me trochu Cinzano. Flaska byla za chvili prazdna, tak jsme poslali jednoho z kluku znova do kramu. Moc se mu nechtelo(bal se aby o neco neprisel), ale Polaci od vedle mu pujcili kolo, tak se pak nechal premluvit a odjel. Vratil se zpatky jeste s 3 flaskama ty Sangrie. Rikal jsem si, kdo to bude pit. No, vecer prisli na pokoj jeste 2 Polaci a ty 3 flasky byli prazdne behem nekolika hodin.
Hrali jsme cely vecer karty. Neznal jsem to, ale oni me to naucili. Rikali tomu „Kozel“(v anglictine se tomu rika „Hearts“). Byla to bezvadna hra a pak jsme to hrali kazdy vecer.
Po pulnoci me alkohol „premohl“ a rikam jdu spat a odesel jsem. Kdyz jsem prisel na pokoj slysel jsem na dvore mezi bytovkama nejakej bordel, znelo to jako by tam na sebe nekdo rval. Kouknul jsem se z okna, ale nic jsem nevidel, tak jsem vysel z budovy a videl jsem, jak se tam na nadvori perou nejaci Araby. Okolo stojici lidi na ne rvali, nevim ale co, protoze to bylo jejich reci. Pak nekdo z pracovniku lagru zavolal policii. Oni prijeli „roztrhli“ rvace od sebe, nalozili do antonu a odjeli. Uz se pak nic nedelo, vsichni se rozesli a tak jsem pak take odesel.
Druhy den rano jsem sel na snidani a rikam mym kamosum. Slyseli jste v noci ten bordel na nadvori. Oni na to, na to si zvykni, to se tady deje skoro kazdou druhou noc. Arabove maji svoje gangy a ty mezi sebou valcej.
Moji kamosi me rikali, neboj slyseli jsme ze bude brzy Transfer. Rikam, co to je? Rikali, ze zadny mesto nechce v lagrech moc uprchliku, proto je poslou kazdy 3 mesic do jineho mesta.
Taky ze jo, za par dni jsme cetli na tabuli v jidelne, ze asi 300 lidi bude presunuto do lagru v Karlsruhe. Byli jsme radi, protoze mezi temi lidmi byli i vsichni Polaci, Jugoslavci a my Cesi.
Volal jsem mymu kamosovi, ktery me prevezl do Nemecka a rikam mu, ze se budeme stehovat do jineho lagru. Kdyz jsem mu rekl kam, byl rad. Rikal me, ze Karlsruhe je blize ke Stuttgartu, tak ze me bude moci o vikendech navstivit.
Kdyz jsme se po 2 tydnech presunuli do lagru v Karlsruhe, tak zivot uz zacinal byt o trochu zajimavejsi. Sice v lagru bylo opet mnoho Arabu(kteri tam uz zili, kdyz jsme tam dorazili), ale jak jsem mohl, tak jsem se snazil z lagru „zdejchnout“.
Seznamil jsem se ve meste s jednema Cechama, kteri zili v Nemecku asi 8 let. Jednou me pozvali na veceri a nabidli me jestli bych nechtel jit na koncert Tina Turner. Jejich znamej si pry zlomil nohu a nemohl jit. Listek ktery stal okolo 58 marek by pry propadl a tak jsem to rad prijal. Nikdy jsem nabyl na tak velkem stadionu. Byl to vlatne fotbalovy stadion mistniho klubu FC Karlsruhe a veslo se tam skoro 76 tisic lidi. Koncert byl uplne vyprodan. Muzu rict, ze to bylo oravdu pekne, hlavne zvukove a svetelne osvetleni bylo paradni.
Stinem koncertu bylo (jak jsme se v novinach druhy den docetli), ze nejaka mlada zena byla ten vecer v parku prepadena a zavrazdena(kvuli listku na koncert). Uz jsme nikdy do toho parku sami nesli, protoze vraha nikdy nedopadli. No mozna nekdy v budoucnu, kdyz uz jsem v Nemecku nezil.
Jeden vikend pro me prijel muj kamos a rikal ze me vezme k nim domu. Rikal me, ze je to po dalnici jen asi hodina a pul cesty jizdy autem. Ten vikend bylo krasny pocasi a tak jsme sli vsichni spolecne na koupaliste. Sedeli jsme na dece a najednou muj kamos rika. Podivej se nenapadne za sebe. To jsou „kola“, co? Cumim kde jsou jaky kola. On rika, to se jen rika peknym prsum u zenskejch. Na dece za nami lezeli 2 mlady holky bez plavek nahore. Rikal me, to cumis, co? No cumel jsem, nikdy jsem nic v Cechach podobneho na plovarne nevidel.
Po par tydnech pobytu v lagru nam Polaci domluvili praci v nedalekych vinicich. Sice nam moc neplatili (myslim jen okolo 8 marek na hodinu), ale jelikoz nikdo penize nemel, tak se to kazdemu hodilo. Meli jsme alespon nejake to kapesne na dopisni znamky, telefony atd…
Byla to dost drina a nekteri tam delali jen par dni. Ja a jeste jeden kluk jsme tam byli jedni z poslednich, kteri tam delali skoro 3 mesice, nez prace zkoncila. Ja jsem si potreboval vydelat nejake penize, protoze jsem si jiz zazadal o vstupni visum do Kanady. Rikali me, ze budu potrebovat ruzna potvrzeni a lekarskou prohlidku, kterou jsem si sam musel platit.
Muj stryc(ktery zil v Kanade) pozadal o me sponsorovani a jak rikal, mohl bych do 1 roku Nemecko opustit. Byla to pro me velika motivace. Zacal jsem chodit na anglicke kursy a ty jsem si musel z 50% tez platit, zbytek doplacel lagr.
Jake bylo moje prekvapeni, kdyz jsme pak v jidelne lagru nasli na nastence, ze bude dalsi „Transfer“. Uz to ale nebylo prijemne, protoze nas Cechy, Polaky a Jugoslavce rozdelili. Polovina z nas jela do lagru ve Stuttgartu a druha polovina(vcetne me) do mesta Ulm, ktery je asi 100km jihovychodne od Stuttgartu.
Ja jsem odjel do Ulmu jen z jednim Cechem, 4 Jugoslavci a 6 Polaky. Zbytek (asi 100) byli opet Arabove.